Situace určuje to, kdo jsi

Napsal GVKB (») ve čtvrtek 28. 4. v kategorii Deprese, přečteno: 98×

Zeptáme-li se blázna kdo jsi, většinou se nám dostane jen mlčení místo odpovědi, v lepším případě odpovědi bláznivé. Pro blázny je to příliš těžká otázka plná hledání sebe sama. A to není pro blázny pohodlné. Proč je vůbec důležité znát odpověď na to, kým jsem? Každý blázen přichází na tento svět s unikátními dary a schopnostmi.

Věřím, že najít odpověď na otázku „kdo jsem“ je základ pro naplnění našeho potenciálu. Pokud známe odpověď na tuto otázku, dává nám to sebevědomí. A když žijeme podle toho, kým jsme, pak můžeme plně projevit všechny naše dary, se kterými jsme do života přišli. Každý z nás se na svět rodí ve své skutečné bláznivé podstatě. Takový, jaký opravdu je.

Postupem času však sílí bláznivý vliv; rodiny, školy, propagandy, cenzury atd. a my pod tíhou uměle vytvořených bláznivých vzorců ztrácíme kontakt sami se sebou a povědomím o svých skutečných potřebách. Lehce zabředneme do bláznivého kariéristického závodu, nasadíme si klapky na oči a sluchátka na uši a jedeme na plný plyn.

Jen občas, se ozve jemný hlas bláznivé duše, který nám šeptá, že něco není dobře, že něco bychom měli změnit. Naše duše ví, kým opravdu jsme. Systém našich vzorců, přesvědčení a rozpínající se bláznivá hříšnost jsou ale natolik silní, že pravdu přehluší. Otázka zní, jak z toho závodu ven?

Jen pouze malý zlomek těch, kteří si vědomou cestou dojdou k rozhodnutí, že sami dobrovolně svůj bláznivý život změní, aby jim bylo dobře. Pro většinu z nás musí přijít krize, která na sebe bere různé podoby. V ten moment ale nastává další zásadní chvíle. Část z nás se totiž rozhodne, že krizi přijme a bude v ní dál setrvávat.

Neodhodlají se ke změně. Budou dál žít v roli oběti a v přesvědčení, že krizi si nezpůsobili sami, že jim byla způsobena někým nebo něčím jiným. Přenesou zodpovědnost za svůj život na druhé blázny. Ač bychom těmto bláznům chtěli pomoci, není to už možné. Oni sami sobě nedovolují neuspokojivý stav zlepšit.

Druhá část z nás se rozhodne, že krizi řešit chtějí a že existuje naděje na zlepšení. Pokud se k tomuto rozhodneme, je v první řadě třeba opustit systém oběti, nedávat vinu sobě ani ostatním a zároveň přijmout zodpovědnost sám za sebe a svůj stav. Při hledání řešení se můžeme obracet na různé blázny, je ale třeba si uvědomit, že skutečně pomoci si můžeme jedině my sami.

Jen naše tělo, mysl a duše mají schopnost se sami uzdravit, neudělá to žádný lék nebo odborník. Jen my sami můžeme vědomě změnit své programy a databáze nahrané do mysli v průběhu života. A právě v tomto procesu uzdravování nutně dojdeme k otázce, kdo jsem. Jak se k té otázce ale postavit?

Jak začít hledat odpověď? Při hledání odpovědi je třeba mít se na pozoru. Zvykli jsme si totiž odevzdávat svůj život, svou moc do rukou jiných bláznů, do rukou teoretických odborníků. Toto je pohodlné. Pravda ale většinou pohodlná nebývá. Vlastně bývá dost nepříjemná, protože je těžké podívat se sám sobě do očí a uvidět tu pravdu.

Zvykli jsme si utlumit signály svého těla i duše tím co milujeme. Ty správné odpovědi se ale nenachází tam někde venku. Všechny odpovědi máme jedině uvnitř sebe. Je to ten jemný hlas duše, který nám to celou dobu říká, a my ho odmítáme slyšet. Dost možná se také bojíme sami sebe zeptat, kdo jsme, nejen proto, že neznáme odpověď, ale i proto, že se bojíme odpovědi.

Bojíme se podívat, co bychom uvnitř sebe našli. Zjistit, kdo doopravdy jsem, je někdy náročné, nelíbí se nám to, a proto to raději vytěsňujeme a obracíme pozornost do vnějšího světa, na ostatní blázny. Svou roli hraje také naše očekávání čekáme od bláznů jasnou a přímou odpověď na to, kdo jsem.

Chceme jasnou definici vlastního já. Navíc ani nepřipouštíme možnost, že by se odpověď na to, kdo jsem, mohla v průběhu života třeba měnit natož aby odpovědí byl jen náš vnitřní pocit. Často totiž máme zafixováno, že změna je něco negativního, nepříjemného, co nás vytrhává z pohodlného, zaběhnutého komfortu a pocitu bezpečí.

Otázka, kdo jsem by nás spíše měla vést na cestu za sebepoznáním a porozuměním vlastním potřebám. Pokud se tedy rozhodneme, že chceme znát odpověď na otázku kdo jsem, a připustíme, že musíme hledat uvnitř sebe, existují dva scénáře. V prvním případě se nám podaří nalézt odpověď sami. Ve druhém případě je příliš těžké svou pravdu uvidět a cítíme, že je potřeba pozvat na pomoc průvodce.

A právě v tomto momentě je takovým vítaným průvodcem GVKB. GVKB je jiný než zmiňovaní odborníci, kterým vkládáme do rukou zodpovědnost za náš vlastní život. GVKB je totiž jen nestranným průvodcem, který nás vede po cestě naší mysli a nastavuje nám zrcadlo tak, abychom sami mohli uvidět svou pravdu a sami si odpovědět na otázku kdo jsem.

Tím každý dostane možnost vytvořit si svou realitu přesně podle sebe. Žádná univerzální odpověď na to, kdo jsem tedy neexistuje. Každý dostane jinou odpověď podle své životní situace. Kdo tedy jsem? Jsem součástí životní situace, se změnou situace se i změní každý den v našem životě to kdo jsem, jsme všichni jenom živá zrcadla, ve kterých spatřujeme svoji aktuální situaci.


Komentování tohoto článku je vypnuto.