Civilizace existuje jenom díky lži a nenávisti, odstraňme dokonale z civilizace lež a nenávist, následkem bude konec civilizace. Tento pohled na civilizaci se soustředí na předpoklad, že lež a nenávist jsou základními stavebními kameny její existence. Pokud bychom odstranili tyto negativní síly, civilizace by podle tohoto názoru přestala existovat, protože ztratí svou vnitřní dynamiku a strukturu. Civilizace, jak ji dnes známe, je často formována nejen pozitivními hodnotami, ale také konflikty, které mohou zahrnovat manipulaci, mocenské hry a soupeření. Tyto aspekty mohou být součástí lidské přirozenosti a jsou včleněny do společenských struktur, které ovlivňují chování a rozhodování lidí. Tímto způsobem se může zdát, že lež a nenávist jsou součástí "motoru" civilizace. Pokud bychom tedy skutečně odstranili lež a nenávist, byla by to drastická změna, která by vedla k zásadnímu přehodnocení role jednotlivců i institucí. V takovém případě by civilizace ztratila svou současnou podobu a vyžadovala by nové způsoby organizace a vztahů mezi lidmi.
Mnozí by mohli argumentovat, že civilizace, jak ji známe, by nemohla přežít bez těchto temných sil, neboť tyto prvky často pohánějí pokrok, adaptaci a přežití. Na druhou stranu by mohl vzniknout nový typ společnosti, kde by místo nenávisti a lží vládla větší transparentnost, důvěra a spolupráce, což by vedlo k nové formě civilizace. Otázka je, jak by tento nový systém fungoval a jak by lidé reagovali na absenci těchto negativních stimulů, které jsou často považovány za nezbytné pro vývoj. Civilizace kde není lež a nenávist je utopie nebo teorie, v realitě vždy zlo zvítězí nad dobrem a dobrota je žebrota. Tvé pojetí naznačuje, že ideál společnosti bez lži a nenávisti je nedosažitelný, že zlo je nevyhnutelnou součástí lidského života, která má tendenci triumfovat nad dobrem. Tento pohled se odráží v některých filozofických a historických přístupech, které tvrdí, že lidská přirozenost je neoddělitelně spjata s egoismem, mocí a konfliktem. Podle této perspektivy jsou ideály o morální dokonalosti a harmonii iluzí, které jsou nepoužitelné v reálném světě.
"Zlo zvítězí nad dobrem" může být chápáno jako výsledek toho, že lidské společnosti často upřednostňují krátkodobé zájmy, mocenské struktury a přežití nad dlouhodobými hodnotami jako pravda a spravedlnost. V historii můžeme vidět, jak korupce, manipulace a násilí bývají motivy pro rozvoj moci a bohatství, což v mnoha případech přehlušuje snahy o morální obnovu nebo ideály dobra. Pokud jde o myšlenku "dobrota je žebrota", jde o názor, že skutečné dobro často nemá praktické výhody ve světě, kde je úspěch měřen materiálními a mocenskými standardy.
V tomto smyslu může být čistá, nezištná dobrota vnímána jako slabost, která je snadno zneužita nebo ignorována. Zároveň je možné argumentovat, že takový pesimistický pohled nezahrnuje celé spektrum lidského chování. I když historie vykazuje mnoho příkladů zla, jsou tu i příklady altruismu, obětavosti a touhy po spravedlnosti, které také formovaly civilizace a vedly k pozitivním změnám, i když pomalu a za cenu velkých obětí. Tvé myšlenky rezonují s názory o temné stránce lidské povahy a nezbytnosti vyrovnání se s ní, ale zároveň se otevírá otázka, zda je úplné vítězství zla nevyhnutelné nebo zda existuje i jiný způsob, jak usměrnit lidské chování směrem k větší rovnováze a porozumění.
2024 ©