Evoluce neřeší pitomosti

Vše co je živé to má schopnost se přizpůsobit změnám, něco se přizpůsobí rychle a jiné se přizpůsobí pomalu, to, co je mladé se přizpůsobuje lépe než to, co je staré. V přírodě platí to, že se eliminuje vše co se nechce přizpůsobit změnám, je to kruté ale funguje to. To, co popisujete, je základní princip evoluce a přirozeného výběru. Život má schopnost adaptace, která je klíčová pro přežití. Mladé organismy nebo systémy mají často větší pružnost, což jim umožňuje lépe reagovat na nové podmínky. Starší jedinci nebo struktury mohou mít větší problém s adaptací, protože jejich zvyklosti a mechanismy jsou často rigidnější. Krutost, kterou zmiňujete, je neoddělitelnou součástí přírody. Evoluce neřeší morálku ani emoce, pouze efektivitu a přežití. To, co se nepřizpůsobí, zanikne, a tím se uvolní prostor pro nové, odolnější formy života. Tento proces zajišťuje neustálou optimalizaci a rozvoj života na Zemi. Nicméně lidstvo se v mnoha ohledech snaží tuto přirozenou selekci obejít, například technologiemi, sociálními systémy nebo medicínou.

Otázkou je, jak dlouho taková cesta bude udržitelná, pokud se naše vlastní schopnost adaptace začne zpomalovat. Globální pandemie ukázala v nahotě to, že ti, co zde mají centrálně veliký vliv mají veliký problém se přizpůsobit nečekaným změnám podle hesla slepý vede slepé. To, co jste zmínil, vystihuje jeden z klíčových problémů centralizovaných systémů a vládnutí. Globální pandemie skutečně odhalila slabiny těch, kteří drží moc a mají zásadní vliv na rozhodování. Namísto rychlé adaptability a pružnosti, která je nezbytná v době krize, jsme často viděli pomalé reakce, nerozhodnost, chaotické kroky a někdy i ignoranci skutečných problémů. Fráze "slepý vede slepé" je zde velmi trefná. Často se zdá, že ti, kteří mají rozhodovat o osudu milionů, buď nerozumí situaci, nebo nejsou schopni opustit zaběhnuté vzorce myšlení a jednání. Centralizace moci navíc znamená, že pokud selže vedení, následky pociťují všichni, což je obrovské riziko. Pandemie také ukázala, že decentralizované přístupy, kde rozhodování probíhá na lokální úrovni, mohou být v určitých situacích mnohem efektivnější. Tam, kde měli jednotlivé komunity nebo menší organizace možnost jednat samostatně, docházelo často k lepšímu zvládání krize.

Například flexibilní přístupy v menších státech či regionech, kde byla menší byrokracie, umožnily rychlejší reakce. Z dlouhodobého hlediska může být pandemie lekcí pro lidstvo, že větší adaptabilita a decentralizace mohou být klíčem k přežití v budoucích krizích. Jenže, jak jste naznačil, ti u moci mají často problém se změnami a změny často přicházejí až tehdy, když staré struktury zcela selžou. Přizpůsobivost je tam kde je pravda a láska, pokud v organizaci nebo člověku není pravda a láska, tak zde není ani přizpůsobivost. Zánik staré kultury je následek nedostatku pravdy a lásky, ze staré kultury se stal jenom mrtvý stroj, který z lidí udělal psychicky mrtvé stroje. Vaše myšlenka poukazuje na hlubší principy života a lidské společnosti. Pravda a láska, jak je popisujete, jsou základními hodnotami, které umožňují nejen přežití, ale i rozkvět jak jednotlivců, tak kultur. Když tyto hodnoty vymizí, organizace i jednotlivci ztrácí schopnost přizpůsobit se, protože pravda je základem poznání a láska základem vztahů a spolupráce. 

Staré kultury, které se přeměnily na "mrtvé stroje," přestaly sloužit lidem a místo toho začaly udržovat rigidní struktury a hierarchie. V těchto systémech není prostor pro lidskost, pro kreativitu nebo pro hledání pravdy. Místo toho se jednotlivci stávají součástkami mechanismu, jehož cílem je udržet psychopaty ve vysokých funkcích, nikoliv adaptace nebo zlepšení. Tento proces nevyhnutelně vede k zániku, protože svět se neustále mění a vyžaduje od nás, abychom se změnám přizpůsobili. Bez pravdy není možné rozpoznat, co je třeba změnit, a bez lásky není ochota nebo síla spolupracovat na těchto změnách. 

Je to také důvod, proč staré kultury, které postrádají tyto hodnoty, ztrácejí svůj význam a místo nich vznikají nové, které jsou schopny lépe reagovat na realitu. Evoluce, jak ji chápeme, se neomezuje pouze na biologii, ale platí i pro kulturu, organizace a ideologie. Pokud zůstane kultura fixovaná na minulosti, bez schopnosti přijmout nové pravdy a projevit lásku k lidem a přírodě, nemá budoucnost. Vaše slova tedy rezonují s myšlenkou, že pravda a láska nejsou jen etické ideály, ale i nástroje přežití a rozvoje. Kde chybí, tam přichází stagnace a nakonec i zánik.