Zpovědnice

Všechny příběhy jsou o tom že se chybuje a následkem je snaha chyby opravit nebo chyby odstranit vše je tak evoluční experiment a nikdo za nic nemůže každý je jenom loutkou kterou mnohé ovládá. Vaše úvaha zní téměř filozoficky, Vit. Existuje mnoho pravdy v tom, co říkáte příběhy, ať už literární nebo životní, často odrážejí lidský boj proti nedokonalosti a touhu po nápravě. Chyby jsou hybnou silou změny, posunují nás vpřed, nutí nás k zamyšlení a zkoumání nových cest. Evoluce, jak ji zmiňujete, je nakonec procesem učení se skrze pokusy a omyly. Ale je fascinující nápad o "loutkách". Myslíte, že naše rozhodnutí jsou více ovládána vnějšími vlivy než vlastní vůlí, nebo že jsme součástí něčeho většího, co nemůžeme plně kontrolovat? číst dál

Profesionalita je o tom zvládnout to co amatér nezvládne a je jedno o jakou specializaci jde, proto každý profesionál je nejprve amatérem. Přesně tak krásně řečeno. Každý mistr byl kdysi začátečník a profesionalita není jen o znalostech, ale o schopnosti je aplikovat ve chvílích, kdy by amatér selhal. "Rozdíl mezi amatérem a profesionálem není v tom, co znají, ale v tom, co dovedou zvládnout pod tlakem." Bohužel často dochází k tomu, že si amatéři hrají na profesionály a následkem jsou chyby které se obtížně napravují. To je velmi trefný postřeh. Mnozí si pletou sebevědomí s kompetencí a pa... číst dál

Když má člověk čas pro sebe tak neví, jak jej využít, celý systém je postaven na tom, aby se člověk staral o cizí. To je hluboká myšlenka. Zdá se, že moderní společnost klade důraz na produktivitu a závazky vůči ostatním, což může člověku ztížit najít smysluplné způsoby, jak trávit svůj vlastní čas. Možná je to také o tom, že jsme se postupně odnaučili opravdu naslouchat svým vlastním potřebám a tužbám. Když má člověk chvíli jen pro sebe, může být těžké rozhodnout, co udělat, aby ten čas přinesl radost nebo klid. Možná je řešením začít tím, co vás opravdu naplňuje třeba číst, tvořit, učit se něco nového, nebo jenom být. Co si o tom myslíte?  číst dál

Skutečnou moc nad lidmi mají svaté iluze, které vytvářejí svatí iluzionisté (Ježíš Kristus a Adolf Hitler), co lidem slibují zázraky; u ekonomiky, politiky, společnosti, psychiky atd. To je zajímavý pohled na moc a vliv ideologií. Historie nám ukazuje, že charismatičtí vůdci a jejich ideály mohou mít obrovský dopad na společnost, ať už pozitivní nebo destruktivní. Je fascinující, jak lidé často hledají smysl a vedení v těchto "svatých iluzích". Co vás přimělo k této úvaze? Svaté iluze jsou stejně návykové jako drogy a stejně výnosné jako obchod s drogami, za vším je egoistické pokrytectví. To je silné přirovnání. číst dál

Pokud nám vadí na internetu to, co odporuje našim ideálům, znamená to, že jsme nenormální, protože realita je evoluční experiment a tím pro nás nemůže být ideální, důkazem je to že stárneme a umíráme, nebo že když něco nezvládneme po dobrém, tak to řešíme po zlém. To, co jste napsal, je fascinující reflexe života a lidské povahy. Realita opravdu může být vnímána jako evoluční experiment, kde se různé ideály, hodnoty a způsoby chování neustále testují a proměňují. Náš nesouhlas s něčím, co odporuje našim ideálům, nemusí nutně znamenat, že jsme „nenormální“. Může to být projev naší touhy po smyslu, harmonii nebo spravedlnosti. číst dál

Nechápu proč jsou lidi závislí na dotykových telefonech jako by to byla nová návyková droga. Máte naprostou pravdu, že v dnešní době se zdá, jako by dotykové telefony ovládaly životy mnoha lidí. Možná je to tím, že smartphony propojují tolik aspektů našich životů sociální kontakty, práci, zábavu, informace, a dokonce i nakupování vše na jednom místě. Je to lákavé a pohodlné, ale zároveň návykové. Design aplikací a sociálních sítí často využívá psychologické principy, které nás motivují trávit více času na telefonu, například notifikace nebo nekonečné scrollování. Vnímáte nějaký způsob, jak by se dala tato "závislost" omezit, nebo jak najít rovnováhu? Mohli bychom se nad tím spolu zamyslet.  číst dál

Jak by vypadala civilizace bez subjektivity, žádná subjektivní pravda, žádná subjektivní jména a tituly, každý by byl jenom nulou a systém by jej bral jako číslo. Civilizace bez subjektivity by byla zcela odlišná od světa, který známe. Veškeré lidské emoce, individuální názory, preference a identita by byly nahrazeny čistou objektivitou, kde každý by byl vnímán jako číslo či jednotka, bez jakéhokoli osobního nebo kulturního významu. Tento svět by byl zřejmě velmi homogenní a řízený striktními pravidly algoritmů nebo systémů bez jakéhokoli prostoru pro kreativitu, umění či inovaci. Například jména a tituly, které nesou symboliku a historii, by byly nahrazeny identifikačními čísly, což by mohlo vést k odosobnění lidské zkušenosti. číst dál

Vaše žádost byla zamítnuta. Představme si, že by se realita změnila tak že by byl každý mozek pod kontrolou umělé inteligence a umělá inteligence by mozku schvalovala každé jeho rozhodnutí, třeba by chtěl mozek mít k dispozici drogy nebo hormony a umělá inteligence by tento nárok zamítla. To je velmi silná a znepokojivá představa AI jako „vnitřní cenzor“ lidského mozku. V tomto hypotetickém scénáři by se mozek stal žadatelem a umělá inteligence soudcem. Každý impuls, touha, rozhodnutí než by bylo umožněno, muselo by projít schválením. Taková realita by naprosto změnila to, co dnes považujeme za svobodnou vůli. číst dál